Myslivecký spolek Horky v Miloticích u Kyjova

Základní informace

Dobrý den,

vítáme Vás na stránkách mysliveckého spolku "Horky" Milotice.

Honitba našeho MS se nachází na jihovýchodní Moravě, v okrese Hodonín, na katastrálním území obce Milotice. Tato obec leží 7 km jižně od Kyjova. Její dominantou je místní zámek s přilehlým parkem. Naše honitba je převážně polního charakteru nejen s drobnými políčky a vinohrady, ale i s většími zemědělskými celky. V okrajových částech honitby se vyskytuje jeden větší lesní celek s převážně borovými porosty na vátých píscích, a 2 přírodní rezervace (dále jen PR). Tou první je PR "Písečný rybník" s navazujícími lužními porosty, mokřadními loukami a rákosinami, kde žije množství chráněných rostlin a živočichů mj. bobr evropský (Castor fiber) a v průběhu roku se zde vyskytuje až 120 druhů ptáků. Tato rezervace se stala v roce 2004 součástí významné ptačí oblasti a ptačí oblasti Natura 2000 Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví. Druhou lokalitou je PR "Horky", největší lokalita hlaváčku jarního (Adonis vernalis) ve střední Evropě.

Honební plocha je na výměře 1 057 ha, kde vykonává právo myslivosti 22 členů našeho MS.

Mezi významnou lovnou zvěř v naší honitbě patří: ze zvěře spárkaté zvěř srnčí a černá a ze zvěře drobné bažant obecný (divoká populace), kachna divoká a zajíc polní.

MS Horky má 24 členů -ilustrační foto
Naše honitba je situována na katastrálním území obce Milotice u Kyjova
Letecký snímek s vyznačením hranic honitby.
Zvonička na kopci Náklo.
  • Ve srovnání s okolními honitbami máme poměrně pestrou skladbu biotopů : největší rozlohu - 893 ha - zabírá orná půda, která je na zamokřených stanovištích porostlá dočasnými rákosinami (nejrozsáhlejí polní rákosina zabírá plochu až 2 ha a je významným stávaništěm bažantí a srnčí zvěře), které bývají občas rozorány a opět samovolně obnovovány. Lesy zaujímají plochu 67 ha, z toho cca 15 ha je tvrdý luh s duby a jasany (součást zámeckého parku), zbytek tvoří převážně borovicové lesy na vátých píscích. 42 ha zabírá PR "Písečný rybník", z čehož je ovšem volné vody méně než polovina rozlohy,zbytek tvoří rákosiny, měkký luh s vrbami a topoly, a zamokřené louky. Ostatní louky zabírají plochu 33 ha, přičemž nejrozsáhlejší (suchá) luční společenstva se vyskytují na hlaváčkové stepi v PR "Horky". Posledním významným biotopem jsou vinice (22 ha), které se rozkládají v kopcovitém terénu - převážně se severní a východní expozicí. Honitbou protéká regulovaný potok "Hruškovice"(pramení ve Chřibech) a potůček "Zamazaná" (odtok z rybníka) v celkové délce asi 6km.Vzhledem k regulaci (napřímení) a minimální rozlohou břehových porostů nemá potok Hruškovice přírodní charakter, a tudíž příliš neprospívá ke zlepšení přírodního prostředí, proto se v plánech Územních systému ekologické stability krajiny uvažuje o jeho revitalizaci. Potok "Zamazaná" je se svými hustými břehovými porosty naopak významným krajinným prvkem (stávaništěm s bohatou stromovou a keřovou krytinou), který udržuje na okolní orné půdě zejména bažantí zvěř.

Z geomorfologického hlediska je naše honitba situována na rozhraní Dolnomoravského úvalu a Kyjovské pahorkatiny (nejvyšším vrcholem Kyjovské pahorkatiny je Strážovský kopec, zvaný místně "Babí lom" - 417 m n.m.) v nadmořských výškách od 180 do 265 m n.m. Nejvyšší bod (Náklo - 265 m n.m.) se tyčí v nejjižnější časti honitby a je považován některými archeology za významné centrum Velkomoravské říše. Kvůli zdůraznění významu místa, byl před dvěma lety na kopci Náklo vztyčen dřevěný velkomoravský sloup, který byl vytesán z cca 200 let starého dubu pocházejícího z blízkého lesního komplexu - Hodonínské Dúbravy. Poblíž sloupu byla zároveň postavena dřevěná zvonička.

Z geologického a pedologického hlediska je naše honitba utvářena třetihorními (mořskými) a čtvrtohorními (vátými písky) sedimenty, na kterých se vyvinuly písčitohlinité černozemě a hnědozemě.

Klimaticky náleží naše honitba do mírně teplého okrsku s průměrnou roční teplotou +9,2°C a srážkami 540 mm/rok. Zimy jsou zde velmi mírné, podle dlouhodobého pozorování (1920-50) je průměrný počet dnů v roce se sněhovou pokrývkou 40, a v posledním období se v důsledku globálního oteplování planety stále snižuje. Nejvyšší sněhová pokrývka v posledních dvaceti letech činila 30 cm (leden 1987), některé zimy jsou v posledních letech téměř beze sněhu. V létě se zde často vyskytují dlouhá období horka a sucha (1992, 1994, 2002, 2003, 2004), jež jsou pro zvěř silně stresující,takže tento klimatický faktor má, zdá se, na přežívání zvěře větší vliv, než zimní potravní nouze.